Přeskočit na obsah

Giuseppe Giannini

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Giuseppe Giannini
V roce 1983
V roce 1983
Osobní informace
Datum narození20. srpna 1964 (60 let)
Místo narozeníŘím, Itálie Itálie
Výška177 cm
Hmotnost70 kg
Přezdívkail principe (princ)
Klubové informace
Konec hráčské kariéry
PoziceFotbalový záložník (1981–1999)
Fotbalový trenér (2004–2017)
Mládežnické kluby
1980–1984 Řím
Profesionální kluby
Roky Klub Záp. (góly)
1981–1996
1996–1997
1997–1998
1998–1999
Řím
Sturm Graz
Neapol
Lecce
3180(49)
01600(2)
00400(0)
04700(4)
Reprezentace
Roky Reprezentace Záp. (góly)
1982–1986
1986–1992
Itálie Itálie U21
Itálie Itálie
01600(1)
04700(6)
Trenérská kariéra
Roky Klub
2004–2005
2005–2006
2006–2007
2007–2008
2008–2010
2010
2011
2013–2015
2017
Foggia
Sambenedettese
Argeș Pitești
Massese
Gallipoli
Verona
Grosseto
Libanon
Fondi
Úspěchy
Mistrovství světa
Bronzová medaile 1990 Itálie
Mistrovství Evropy
Bronzová medaile 1988 Itálie
Mistrovství Evropy U21
Stříbrná medaile 1986 Itálie
Pohár PMEZ
Stříbrná medaile 1983/84 Řím
Pohár UEFA
Stříbrná medaile 1990/91 Řím
→ Šipka znamená hostování hráče v daném klubu.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Giuseppe Giannini (20. srpen 1964, Řím, Itálie) je bývalý italský fotbalový záložník a trenér. Má stříbrnou medaili z ME U21 1986 a dvě bronzové z ME 1988 a MS 1990.

Fotbalová kariéra

[editovat | editovat zdroj]

Byl hráčem Římského klubu již od roku 1980, když působil v mládežnických klubech. První utkání v nejvyšší lize odehrál v roce 1982. Od sezony 1984/85, byl nedílnou součástí klubu, která trvala celkem 15 let do roku 1996. S vlky vyhrál tři Italské poháry (1983/84, 1985/86, 1990/91) a jednou hrál i finále v poháru UEFA 1990/91.

V létě 1996 odešel do rakouského klubu Sturm Graz, se kterým vyhrál Rakouský superpohár (1996) i Rakouský pohár (1996/97). Po ročním působení se vrátil do Itálie, kde podepsal smlouvu s Neapolí, za kterou odehrál pět utkání a v lednu 1998 odešel do Lecce. Ten rok sestoupil do druhé ligy a v následující sezoně pomohl ji vrátit do nejvyšší ligy. Poté ukončil fotbalovou kariéru, která čítala 337 utkání a 49 branek v nejvyšší lize.

Hráčská statistika

[editovat | editovat zdroj]
Sezóna Klub Liga Ligové poháry Kontinentální poháry Celkem
Soutěž Zápasy Góly Soutěž Zápasy Góly Soutěž Zápasy Góly Zápasy Góly
1981/82 Řím Serie A 1 0 IP 0 0 PVP 0 0 1 0
1982/83 Serie A 0 0 IP 0 0 UEFA 0 0 0 0
1983/84 Serie A 2 0 IP 0 0 PMEZ 0 0 2 0
1984/85 Serie A 26 4 IP 6 1 PVP 5 0 37 5
1985/86 Serie A 22 2 IP 13 3 - 0 0 35 5
1986/87 Serie A 25 3 IP 7 2 PVP 2 0 34 5
1987/88 Serie A 28 11 IP 7 1 - 0 0 35 12
1988/89 Serie A 32+1[1] 6 IP 6 4 UEFA 6 1 45 11
1989/90 Serie A 31 3 IP 5 2 - 0 0 36 5
1990/91 Serie A 24 3 IP 8 0 UEFA 10 2 42 5
1991/92 Serie A 24 4 IP+IS 3+1 1+0 PVP 4 0 32 5
1992/93 Serie A 29 9 IP 9 4 UEFA 8 3 46 16
1993/94 Serie A 26 3 IP 3 0 - 0 0 29 3
1994/95 Serie A 28 1 IP 6 1 - 0 0 34 2
1995/96 Serie A 20 0 IP 1 0 UEFA 3 1 24 1
1996/97 Sturm Graz Bundesliga 16 2 IP+RS 2+1 1+0 PVP 2 0 21 3
1997/98 Neapol Serie A 4 0 IP 1 1 - 0 0 5 1
1998 Lecce Serie A 14 0 IP 0 0 - 0 0 14 0
1998/99 Serie B 33 4 IP 3 0 - 0 0 36 4
Celkem 386 55 - 87 21 - 40 8 513 83

Reprezentační kariéra

[editovat | editovat zdroj]

Za reprezentaci odehrál 47 utkání a vstřelil 4 branky.[2] První utkání odehrál již v 22 letech 6. prosince 1986 proti Malta (2:0).[3] Byl povolán na ME 1988[4][5] i na domácím MS 1990.[6] Na obou turnajích nastoupil do všech utkání a také s nich měl dvě bronzové medaile. S příchodem nového trenéra Sacchiho již nedostává moc příležitostí a tak posledním zápasem v národním týmu byl 12. října 1991 proti SSSR (0:0).[7]

Statistika na velkých turnajích

[editovat | editovat zdroj]
Reprezentace Rok Zápasy
Fáze turnaje Datum Soupeř Odehraných minut Vstřelené branky Výsledek
Itálie Itálie ME 1988 Bronzová medaile 1 zápas ve skupině 10. 6. Německo NSR 90 0 1:1[8]
2 zápas ve skupině 14. 6. Španělsko Španělsko 90 0 1:0[9]
3 zápas ve skupině 17. 6. Dánsko Dánsko 90 0 2:0[10]
Semifinále 22. 6. Sovětský svaz SSSR 90 0 0:2[11]
MS 1990 Bronzová medaile 1 zápas ve skupině 9. 6. Rakousko Rakousko 90 0 1:0[12]
2 zápas ve skupině 14. 6. USA USA 90 1 1:0[13]
3 zápas ve skupině 19. 6. Česko ČSSR 90 0 2:0[14]
Osmifinále 25. 6. Uruguay Uruguay 90 0 2:0[15]
Čtvrtfinále 30. 6. Irsko Irsko 64 0 1:0[16]
Semifinále 3. 7. Argentina Argentina 75 0 1:1 (3:4) na pen.[17]
O 3. místo 7. 7. Anglie Anglie 89 0 2:1[18]

Trenérská kariéra

[editovat | editovat zdroj]

První trenérskou zkušenost měl ve třetiligové Foggie, ve které zůstal půl sezony. Krátce poté působil i v Sambenedettese. Také angažmá v rumunské Argeș Pitești se nevydařil a byl propuštěn po 10 utkání (9 proher). Nejlepšího trenérského úspěchu měl v Gallipoli, se kterým vyhrál v sezoně 2008/09 svou skupinu ve třetí lize a slavil postup do druhé ligy. Následující sezonu vydržel do 30. kola. Krátce byl i ve třetiligové Veroně a v druholigovém Grossetu. Dne 28. červen|28. června byl jmenován trenérem reprezentace Libanonu[19], ale v květnu 2015 byl odvolán. Naposledy byl krátce v třetiligovém Fondi v roce 2017.

Hráčské úspěchy

[editovat | editovat zdroj]

Reprezentační

[editovat | editovat zdroj]

Prezentační

[editovat | editovat zdroj]

Vyznamenání

[editovat | editovat zdroj]

Řád zásluh o Italskou republiku (1991)[20]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Giuseppe Giannini (calciatore) na italské Wikipedii.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Související články

[editovat | editovat zdroj]
Trenér libanonské fotbalové reprezentace
Předchůdce:
Theo Bücker
2013–2015
Giuseppe Giannini
Nástupce:
Miodrag Radulović