Přeskočit na obsah

Giorgio Napolitano

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Giorgio Napolitano
11. prezident Itálie
Ve funkci:
15. května 2006 – 14. ledna 2015
Předseda vládySilvio Berlusconi
PředchůdceCarlo Azeglio Ciampi
NástupceSergio Mattarella
Ministr vnitra
Italské republiky
Ve funkci:
17. května 1996 – 21. října 1998
PředchůdceGiovanni Rinaldo Coronas
NástupceRosa Russo Jervolino
Předseda Poslanecké sněmovny
Italské republiky
Ve funkci:
3. června 1992 – 14. dubna 1994
PředchůdceOscar Luigi Scalfaro
NástupceIrene Pivetti
Senátor
Ve funkci:
23. listopadu 2005 – 15. května 2006
Stranická příslušnost
ČlenstvíItalská komunistická strana
(1945–1991)
Demokratická strana levice
(1991–1998)
Levicoví demokraté
(1998–2006)
nezávislý
(od 2006)

Narození29. června 1925
Neapol, Itálie
Úmrtí22. září 2023 (ve věku 98 let)
Řím
Místo pohřbeníProtestantský hřbitov, Řím
ChoťClio Maria Bittoni
Děti2
Alma materUniversità degli Studi di Napoli Federico II.
Profesepolitik a novinář
Náboženstvíbez vyznání
OceněníLeibniz-Ring-Hannover (1997)
velkokříž Řádu Isabely Katolické (1998)
rytíř velkokříže Řádu za zásluhy o Italskou republiku (1998)
komtur Řádu za zásluhy o Litvu (2004)
řetěz Řádu Pia IX. (2006)
… více na Wikidatech
PodpisGiorgio Napolitano, podpis
CommonsGiorgio Napolitano
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Giorgio Napolitano (29. června 1925 Neapol22. září 2023 Řím[1][2]) byl italský politik, prezident Italské republiky.

Politická kariéra

[editovat | editovat zdroj]

V roce 1945 vstoupil do Italské komunistické strany a o osm let později se stal poslancem. Po zániku strany v roce 1991 přešel Napolitano do strany Demokratická levice a v letech 1992–1994 byl předsedou Poslanecké sněmovny. O dva roky později se stal ministrem vnitra a v září 2005 byl jmenován doživotním senátorem.[3]

V květnu 2006 byl jako kandidát středolevé koalice zvolen italským prezidentem.[4] Dne 20. dubna 2013 byl zvolen italským prezidentem na další sedmileté období. Stal se tak prvním italským prezidentem v historii, který byl zvolen i na druhé funkční období.[5] V květnu 2007 se účastnil setkání patnácti prezidentů zemí střední, jižní a východní Evropy v Brně.[6] V dubnu 2011 přijel na státní návštěvu České republiky a jednal zde s prezidentem Václavem Klausem.[7] V září 2012 se Giorgio Napolitano a Václav Klaus setkali v Římě.[8]

Dne 14. ledna 2015 ze zdravotních důvodů na funkci prezidenta rezignoval.[9] Jako nový prezident Italské republiky byl zvolen Sergio Mattarella.[10]

Vyznamenání

[editovat | editovat zdroj]
Podrobnější informace naleznete v článku Tituly a vyznamenání Giorgia Napolitana.
  1. V Římě zemřel Giorgio Napolitano, bylo mu 98 let. Jako italský prezident vedl zemi v letech 2006 až 2015. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2023-09-22 [cit. 2023-09-23]. Dostupné online. 
  2. Giorgio Napolitano, ex-communist who became president of Italy, dies aged 98. The Guardian [online]. 2023-09-22 [cit. 2023-09-23]. Dostupné online. ISSN 0261-3077. 
  3. http://www.quirinale.it/qrnw/statico/lingue/en/en-nap-biografia.htm
  4. Italským prezidentem bude kandidát levice Giorgio Napolitano. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2006-05-10 [cit. 2023-09-23]. Dostupné online. 
  5. Italským prezidentem bude opět Napolitano. Jako vůbec první obhájil funkci. iDNES.cz [online]. 2013-04-20 [cit. 2017-12-27]. Dostupné online. 
  6. Encyklopedie dějin města Brna. encyklopedie.brna.cz [online]. 2004 [cit. 2024-08-17]. Dostupné online. 
  7. BĚLOVSKÁ, Naďa; VYDROVÁ, Michaela. Do Česka přijíždí italský prezident Georgio Napolitano. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2011-04-12 [cit. 2023-09-23]. Dostupné online. 
  8. MIKOLÁŠ, Robert. Klaus: Česko je na evropské lodi, zachování koruny ale je jeho výhodou. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2012-09-18 [cit. 2023-09-23]. Dostupné online. 
  9. ŠULCOVÁ, Helena; VYDROVÁ, Michaela. Italský prezident Napolitano rezignoval, odchází ze zdravotních důvodů. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2015-01-14 [cit. 2023-09-23]. Dostupné online. 
  10. Itálie má nového prezidenta, ústavního soudce Mattarellu [online]. aktualne.cz [cit. 2015-02-01]. Dostupné online. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]