Edmund von Krieghammer

rakousko-uherský generál a politik

Edmund von Krieghammer (4. června 1831 Lanžhot[1]21. srpna 1906 Bad Ischl[2]) byl rakousko-uherský generál a politik. Od mládí sloužil v c. k. armádě u různých jednotek jezdectva a vyznamenal se účastí v několika válečných konfliktech. Několik let byl pobočníkem císaře Františka Josefa a jako velitel armádmího sboru v Krakově dosáhl v roce 1891 hodnosti generála jezdectva. V letech 1893–1902 zastával funkci ministra války Rakouska-Uherska.[3]

Edmund von Krieghammer
Edmund von Krieghammer
Edmund von Krieghammer
Ministr války Rakouska-Uherska
Ve funkci:
23. září 1893 – 17. prosince 1902
PředchůdceRudolf von Merkl
NástupceHeinrich von Pitreich
Velitel 1. armádního sboru v Krakově
Ve funkci:
1889 – 1893
PředchůdceLudvík Josef Windischgrätz
NástupceAlexandr Uexküll-Gyllenband
Vojenská služba
SlužbaRakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Hodnostgenerál jezdectva (1891), polní podmaršálek (1884), generálmajor (1879)

Narození4. června 1832
Lanžhot
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí21. srpna 1906 (ve věku 74 let)
Bad Ischl
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Titulsvobodný pán (1899)
DětiOlga Krieghammer
Alma materTereziánská voj. akademie
Profesepolitik
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Biografie

editovat
 
Edmund von Krieghammer

Pocházel z jihomoravského Lanžhota, narodil se jako jediný syn c. k. rytmistra Rudolfa Krieghammera (1796–1859), důstojníka císařské gardy. V letech 1843–1849 vystudoval Tereziánskou vojenskou akademii ve Vídeňském Novém Městě[4] a do armády vstoupil v roce 1849 jako poručík u 5. pluku kyrysníků.[5] U této jednotky strávil dvacet let a byl postupně povýšen na nadporučíka (1854) a rytmistra (1859). Mezitím si doplnil vzdělání na Válečné škole (K.u.k. Kriegsschule) ve Vídni a byl zařazen do sboru důstojníků generálního štábu. V roce 1859 bojoval ve válce s Itálií a vyznamenal se v bitvě u Solferina. V prusko-rakouské válce znovu vynikl v bitvě u Hradce Králové (1866). Roku 1869 byl povýšen na majora a jmenován do funkce křídelního pobočníka císaře Františka Josefa (Flügel-Adjutant Seiner Majestät des Kaisers und Königs).[6] V roce 1874 byl povýšen na plukovníka a stal se velitelem 10. pluku dragounů v Ceglédu.[7], od roku 1877 velitelem 3. dragounského pluku ve Vídni.[8]

 
Erb rodu Krieghammerů

V roce 1879 byl povýšen na generálmajora a převzal velení 13. jezdecké brigády v Brodech ve východní Haliči[9] V rychlém sledu pak vystřídal pozice velitele 14. jezdecké brigády v Přemyšlu[10] a 3. jezdecké brigády v Mariboru.[11] V roce 1884 byl povýšen do hodnosti polního podmaršála, následně byl velitelem jezdecké divize ve Lvově (1886–1888)[12] a 6. pěší divize ve Štýrském Hradci (1888–1889). V letech 1889–1893 byl velitelem 1. armádního sboru v Krakově,[13] respektive zemským velitelem pro západní Halič, Slezsko a severní Moravu.[14] K datu 1. listopadu 1891 byl jmenován generálem jezdectva.[15][16][17]

Od 23. září 1893 do 17. prosince 1902 zastával post ministra války Rakouska-Uherska (jedno ze tří společných ministerstev Rakouska-Uherska, zřízených po rakousko-uherském vyrovnání).[18][19] Na funkci rezignoval kvůli opozici k jím předloženým branným zákonům.[16] Stavěly se proti němu oba zákonodárné sbory dualistické monarchie, tedy Uherský parlament i Říšská rada. Měl i neshody s generálním štábem. Naopak ve funkci ho dlouhodobě podporoval císař František Josef I.[15] Po rezignaci na funkci ministra byl k datu 1. ledna 1903 penzionován i v armádě.[20]

V roce 1872 se oženil s Adelheid Hauptovou (1838–1925), která pocházela z bohaté brněnské podnikatelské rodiny Hauptů z Buchenrode.[21] Svatba se konala na zámku Strausseneg (nyní Štrovsenek ve Slovinsku, který byl majetkem Hauptů. Na tomto zámku Krieghammer pobýval často především v období honů. V nedaleké vesnici Gomilsko je také pohřben v rodové hrobce Hauptů. Z manželství s Adelheid Hauptovou měl dvě děti. Dcera Olga (1873–1948) byla manželkou důstojníka Augusta Brand-Czissaryho a uplatnila se jako malířka.[22] Syn Konrad (uváděn též jako Curt) (1882–1969) sloužil v armádě a za první světové války dosáhl hodnosti podplukovníka.[23]

Sňatkem s Adelheid Hauptovou získal Krieghammer příbuzenské vazby mimo jiné na další vlivnou brněnskou průmyslnickou rodinu Schoellerů, ale i na několik vysokých důstojníků. Jeho švagry byli polní podmaršálové baron Stanislav Bourgoignon von Bamberg (1823–1884), baron August von Normann (1838–1920) a hrabě Stephan von Schlippenbach (1842–1910), kteří ve svém služebním postupu profitovali z vlivného postavení Edmunda Krieghammera.[24]

Edmundova mladší sestra Olga (1832–1919) se provdala za uherského šlechtice a c. k. podplukovníka Ference Szilvu de Szilvás (1814–1874).

Tituly a ocenění

editovat

Od otcovy nobilitace v roce 1858 užíval prostý šlechtický titul Edler von.[25] V úřadu ministra války byl v roce 1899 povýšen do stavu svobodných pánů (Freiherr von Krieghammer).[26] Jako velitel armádního sboru obdržel v roce 1890 titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence.[27] Od roku 1889 byl čestným majitelem 100. pěšího pluku dislokovaného v Těšíně.[28] Za vojenské zásluhy byl nositelem několika vyznamenání v Rakousku-Uhersku, s ohledem na své funkce císařského pobočníka a dlouholetého ministra války získal řadu ocenění i od zahraničních panovníků.[29]

Rakousko-Uhersko

editovat

Zahraničí

editovat

Reference

editovat
  1. Matriční záznam o narození a křtu
  2. Matriční záznam o úmrtí a pohřbu farnost Bad Ischl
  3. Ottův slovník naučný, díl XV.; Praha, 1900 (reprint 1999); s. 167 (heslo Edmond Krieghammer) ISBN 80-7185-226-0
  4. SWOBODA, Johann: Die Theresianische Militär-Akademie zu Wiener-Neustad : und ihre Zöglinge von der Gründung der Anstalt bis auf unsere Tage; Vídeň, 1894; s. 13 dostupné online
  5. Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthums 1850; Vídeň, 1850; s. 370 dostupné online
  6. Kais. Königl. Militär Schematismus 1869–1870; Vídeň, 1870; s. 173 dostupné online
  7. Kais. Königl. Militär Schematismus 1875; Vídeň, 1874; s. 122, 426 dostupné online
  8. Kais. Königl. Militär Schematismus 1879; Vídeň, 1878; s. 121, 465 dostupné online
  9. Kais. Königl. Militär Schematismus 1880; Vídeň, 1879; s. 122 dostupné online
  10. Kais. Königl. Militär Schematismus 1881; Vídeň, 1880; s. 121 dostupné online
  11. Kais. Königl. Militär Schematismus 1883; Vídeň, 1883; s. 121 dostupné online
  12. Kais. Königl. Militär Schematismus 1887; Vídeň, 1886; s. 119 dostupné online
  13. Přehled velitelů armádních sborů rakousko-uherské armády 1883–1918 na webu austro-hungarian army dostupné online
  14. Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1890; Vídeň, 1889; s. 94 dostupné online
  15. a b Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950. Bd. 4. Wien: [s.n.], 2003-2011. Dostupné online. ISBN 978-3-7001-3213-4. Kapitola Krieghammer, Edmund Frh. von (1832-1906), Feldmarschalleutnant, s. 271. (německy) 
  16. a b Meyers Großes Konversations-Lexikon [online]. zeno.org [cit. 2013-05-28]. Dostupné online. (německy) 
  17. Přehled generálů rakousko-uherské armády 1890–1918 na webu austro-hungarian army dostupné online
  18. Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1894; Vídeň, 1894; s. 77 dostupné online
  19. kol. aut.: Československé dějiny v datech. Praha: Svoboda, 1987. ISBN 80-7239-178-X. S. 583–584. 
  20. Služební postup Edmunda Krieghammera in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 95 dostupné online
  21. Rodina Leopolda Haupta na webu Encyklopedie města Brna dostupné online
  22. Životopis Olgy Brand, rozené Krieghammer na webu aukceobrazu dostupné online
  23. Curt von Krieghammer na webu cavallerie.at dostupné online
  24. VAVŘÍNEK, Karel: Almanach českých šlechtických a rytířských rodů 2020; Praha, 2013; s. 190–193 (heslo Haupt z Buchenrode) ISBN 978-80-905324-1-0
  25. Nobilitační diplom Rudolfa Krieghammera z roku 1858 na webu Rakouského státního archivu dostupné online
  26. Gothaisches genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser 1939; Gotha, 1939; s. 274 dostupné online
  27. Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1891; Vídeň, 1890; s. 248 dostupné online
  28. Přehled majitelů pěšího pluku č. 100 in: Schematismus für das k.u.k. Heer 1914; Vídeň, 1914; s. 578 dostupné online
  29. Přehled řádů a vyznamenání Edmunda von Krieghammera in: Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1902; Vídeň, 1902; s. 258 dostupné online

Literatura

editovat

Externí odkazy

editovat
  • Životopis Edmunda von Krieghammer na galerieosobnosti.muzeumnj.cz